Prevence formou interaktivního divadla je výborný nápad, ale náročný na realizaci – skrývá mnohá úskalí. A rovnou musím konstatovat, že soubor Divadelta se s nimi vypořádal náramně. Dnes jsme navštívili představení Nový spolužák, které se zabývá šikanou. Byl jsem zvědav, jak si čtyři mladí herci poradí s cca osmdesáti osmáky a deváťáky v hledišti.

Prvním předpokladem úspěchu je uvěřitelná zápletka a postavy. Trapné či příliš schematické postavy mohou vyvolat u dětí nezájem nebo dokonce pohrdání. Nic takového jsem ale rozhodně nezaznamenal, herci zvládli své role výborně a žáci byli brzy dějem pohlceni.

Dalším nebezpečím je sama interaktivita. Dětem je umožněno vstupovat a zasahovat do děje, dokonce se střídat v rolích jednotlivých postav. To vyžaduje od herců nejen improvizační schopnosti, ale především umění takové představení uřídit a dostat tam, kam se dostat má. Konstatuji, že toto vše bylo opět zvládnuto na jedničku. Třetím úskalím je nebezpečí jisté schematičnosti či mentorování, které by opět veškeré úsilí znehodnotilo. Po ničem z toho nebylo ani stopy, nic nebylo úplně černobílé, děti nikdo nepoučoval, nápady a názory padaly z jejich úst, nikoli z úst herců.

Stručně řečeno: nápad skvělý, navrch výborně zvládnutý. Toto představení je pro mne světlým příkladem dobře udělané prevence. A navíc je to velmi slušné divadlo se silnými momenty, na kterém se pubertální ani dospělí diváci nenudí. Mohu jenom doporučit.